Souboj titánů

Jednou z pamětihodností, na kterou se můžou závodníci jít podívat, pokud zrovna nebudou v karanténě, je sousoší Bati a Bati. Bronzovou postavu Jana Antonína v životní velikosti totiž letos v dubnu doplnila o tři roky starší socha jeho nevlastního bratra Tomáše a byl z toho celkem humbuk.

Obě sochy najdete v Univerzitním parku naproti budovy zlínského „mrakodrapu“, kde na společném podstavci stojí úhlopříčně za sebou. Původně mělo jít o komplexní dílo a sochy měly být odhaleny současně už v roce 2007. Kvůli neshodám mezi dvěma větvemi klanu Baťů k tomu ale došlo až teď a dokonce se protestovalo. Proč?

Startérem těchto sporů a významným zlomem ve fungování zlínské fabriky na boty byla smrt zakladatele firmy Baťa a.s. Tomáše Bati, na počátku třicátých let. Poté, co zlínský obuvnický magnát umírá při letecké havárii, se přijde na to, že svůj podíl ve firmě ještě před smrtí prodal svému nevlastnímu bratrovi Janu Antonínu Baťovi. Po okupaci Československa pak na Jana Antonína převádí svůj podíl i vdova po Tomáši Baťovi Marie. A tak začíná hra na hodného a zlého Baťu.

Mezitím totiž syn Tomáše Bati zvaný Tomík v Kanadě vytváří základ dnešní Bata Shoe Organisation, a bojuje v řadách spojenců proti Německu. Jan Antonín zase odmítá veřejně prohlásit svou oddanost spojencům, za což se na počátku čtyřicátých let neprávem ocitá na černé listině spojenců. Málokdo však ví, že Jan Baťa celou válku podporoval československou exilovou vládu a odboj mnohamilionovými částkami. Veřejnou podporou spojenců by však Jan ohrozil desítky svých spolupracovníků ve Zlíně, takže jeho odmítavý postoj k veřejným prohlášením byl jistě na místě. Zanedlouho je firma Baťa v Československu znárodněna a Jan Antonín je v nepřítomnosti Národním soudem odsouzen na 15 let za kolaboraci s Němci a uznán vinným z vědomého poškozování zájmů Československa tím, že se otevřeně nepřipojil k československému odboji.

Majetky firmy Baťa mimo Československo jsou ale stále obrovské a dědicové Tomáše Bati, se o ně s Janem Antonínem po válce soudí celých sedmnáct let. Po sérii neúspěšných soudů se svou rodinou to Jan Antonín v roce 1962 vzdává a zříká se všech svých nároků na majetek firmy po celém světě. Jmění tak připadá Tomáši Baťovi mladšímu.

Ten v roce 2007 u Městského soudu v Praze sice svědčil ve prospěch svého nevlastního strýce, čímž se naplnily několikaleté snahy o očištění jména Jana Antonína jakožto kolaboranta, majetkové spory a nevraživost mezi kanadskou a brazilskou větví klanu Baťů však stále zůstávají.

Proto to divadélko okolo dvou bronzových pánů, se kterými nedoporučujeme se fotit přímo na podstavci, pokud nechcete být během deseti sekund zadrženi strážníky městské policie, kteří je oba bedlivě střeží. I v noci.

Zvětšit mapu

Autor: Tereza Polášková s přispěním Tomáše Nečase