Dub 26
15:26

Naučte se krokovat!

Do majstršaftu chybí tři týdny a vy byste určitě chtěli znát nějaké informace o terénu. Co, filutové? Milerádi vám je prozradíme, ale vy se nejdřív naučte krokovat na 6,15 metru.

Matematici mají Ludolfovo číslo, my ogaři a cérky ze Zlína máme číslo Baťovo. 6,15 x 6,15 je základní rozměr železobetonových skeletů, které tvoří nosnou síť celé zlínské fabriky. Těžko říct, jak přišli Baťovi architekti zrovna na takový etalon. V každém případě podle něj začali stavět v roce 1923 a sekali podle něj tovární budovy stejně jako jejich chlebodárce cvičky. Železobetonový skelet, cihlová vyzdívka a široké pásy oken. A tak pořád dokola. Když to v roce 1935 viděl slavný francouzský architekt Le Corbusier, nejdřív se málem rozplakal štěstím a pak Baťovi namaloval svůj vlastní urbanistický plán města.

Ale aby bylo jasno. Zlínští architekti nebyli žádná ořezávátka. Pan Lorenc sice cihlu do ruky nevzal, ale odborník to byl na slovo vzatý. A stejně tak pánové Gahura, Kotěra a Karfík. Poslední jmenovaný taky postavil největší chloubu celé továrny – 21. budovu (pokud to ještě nevíte, u nás v Botě si všechny budovy i ulice číslujeme). Dodnes jí familiárně říkáme mrakodrap. Docela vtipné, když měří jenom 77,5 metru, co? Jenže v roce 1938, kdy byla dokončena, byste v celé Evropě našli jen jedinou vyšší obytnou budovu – palác Všeobecné bankovní jednoty v belgických Antverpách s 87 metry. V Československu tehdy dokonce ani neexistovaly předpisy na stavbu tak vysokého domu a stavbaři museli žádat o zvláštní stavební povolení.

V šestnáctipatrové dominantě průmyslového areálu sídlilo vedení firmy v čele s šéfem Janem Antonínem Baťou, který šmíroval zaměstnance z pověstné pojízdné kanceláře ve výtahu. Dnes ji okupuje vedení Zlínského kraje a čerstvě zrekonstruovaná 21ka patří mezi nejvýznamnější památky české architektury 20. století. A vy si setsakramentsky važte toho, že si ji budete moct před startem v karanténě prohlídnout.

Jiří Krejčík