Dub 16
23:09

Kde je Bota?

My narození v 80. letech máme ještě v živé dětské paměti obrovský neonový střevíc, který z výše tovární střechy shlížel na celé město. Ne nadarmo se v některých kruzích Zlínu říká Bota.

Ale vezměme to popořadě. V roce 1894 dostává zlínský švec Tomáš Baťa živnosťák. Šikovný podnikatel zakládá továrnu, která rychle roste a během první světové války dostává obrovskou zakázku od c. k. rakouské armády. Když válka skončí, je najednou všude hodně bot a málo peněz. Baťa to řeší radikálně – snižuje ceny na polovinu a tím likviduje všechnu konkurenci. Po ovládnutí trhu ovládá i celé město. V roce 1923 se stává starostou Zlína a startuje ojedinělý sociální experiment. Takřka všechno ve městě patří firmě Baťa. Zaměstnanci dostávají slušné peníze, které pak zase utrácejí v Baťových obchodech. A k tomu zadarmo luxusní bydlení v rodinných domcích, kde však nesmějí pěstovat ani ředkvičky. Ale všichni jsou spokojení.

V roce 1932 Tomáš Baťa umírá při letecké havárii a vedení firmy přebírá jeho nevlastní bratr Jan Antonín. A tohle si někam zapište červeně. Většinu architektonických klenotů, které ve Zlíně najdete, nenechal postavit Tomáš, ale až Jan Antonín Baťa ve 30. letech. Byl to také on, kdo zdesetinásobil obrat továrny a založil její filiálky po celém světě. V roce 1938 ovládá 6/7 celé československé produkce a 9/10 exportu.

A tady pohádka končí. Při bombardování Zlína spojeneckými letadly v roce 1944 padne 60 % obuvnických dílen. Zbytek padne v roce 1945 do rukou československému státu. O dva roky později je Jan Baťa v nepřítomnosti odsouzen za nikdy neprokázanou kolaboraci a firma definitivně padá do rukou komunistů. V roce 1949 dostává novopečený národní podnik krásné budovatelské jméno Svit. Odteď budou všechny boty ze Zlína nosit logo okřídleného střevíce. Vlastně ne ze Zlína. Město se totiž od roku 1949 jmenuje Gottwaldov. Ale pořád to ještě tak nějak jde. Koneckonců v roce 1984 vymýšlejí zdejší designéři svůj největší majstrštyk – nesmrtelné lendlovky neboli prestižky.

Po revoluci v roce 1989 to jde do kelu. Tomáš Baťa mladší odmítá převzít obuvnické továrny, avšak privatizuje nejlepší maloobchodní prodejny. Svit je privatizován v kupónové privatizaci. Rozpadá se trh s obuví v SSSR, kam Svit prodával 50 % své produkce a Baťa ve svých prodejnách nabízí obuv ze své celosvětové nákupní sítě. Podíl Svitu na domácím trhu klesá na 25 %, do Česka se dováží za obrovských celních a daňových úniků levná obuv z Asie s cenou kolem 30,- Kč za pár. V roce 1997 hlavní akcionář IPB vyhazuje ředitele Svitu Vladimíra Lukavského. O tři roky později IPB krachuje a její vedení je obžalováno za porušení povinností při správě cizího majetku. Nikdo není dodnes odsouzen. Banku přebírá stát a následně ji prodává ČSOB.

V roce 2000 je na Svit vyhlášen konkurz. Kdysi slavná továrna končí. My jsme si s pietou a respektem vypůjčili alespoň logo, aby její sláva žila dál.

Jiří Krejčík